Tavné svařování

Při tavném svařování se přivádí energie pouze ve formě tepla a ke spojení materiálů dochází při jejich roztavení. Nejrozšířenějším typem tavného svařování je svařování elektrickým obloukem. Energie pro roztavení svařovaného materiálu se při obloukovém svařování získává při hoření elektrického oblouku v ionizovaném plynu.

Druhy tavného svařování

Příklady možností tavného svařování:

Svařování elektrickým obloukem

Zdrojem tepla pro tavení je elektrický oblouk, hořící většinou mezi elektrodou a základním materiálem. Elektroda je někdy uhlíková, která se neodtavuje a netvoří svarový kov; častěji se používá elektroda kovová, která se odtavuje a vytváří tak svarový kov spojující natavené svařované části.

Svařování plamenem

Pro tavení základního materiálu, popř. i přídavného materiálu se využívá teplo získané spalováním hořlavého plynu (acetylén, vodík, pro-pan-butan, svítiplyn apod.) s plynem podporujícím hoření (kyslík, vzduch).

Automatické svařování pod tavidlem

Zdrojem tepla pro roztavení svarových ploch i přídavného drátu je elektrický oblouk hořící mezi základním a přídavným materiálem, a to pod vrstvou práškového tavidla.